Všeobecný názor na tyto disky je takový, že sloužily jako atributy moci, či jako pohřební výbava šlechty a císařů. Jsou nacházeny v hrobech šamanů na Sibiři a v Pákistánu. Disky jim sloužily jako průvodci k přemostění do dalších světů. Jiné záznamy hovoří o řezbách ve tvaru cikád, které byly posmrtně vkládány do tělních otvorů mumií, aby jimi posmrtně neunikala životní energie.
Vyřezávaly se podhlavníky k harmonizaci orgánů, nástroje denní potřeby, nádoby k uchování medicíny pro znásobení účinku. Rituální a sakrální předměty. Různé velikosti a tvary disků také byly součástí oděvů, pokrývek hlavy, zařízení domů a paláců.
Avšak disky Bi byly určeny i k významnějšímu užití. Císařům bylo doporučováno, aby k poddaným hovořili skrze disk držený před jejich ústy. Drželi tak životodárnou energii čchi v těle potomka a představitele božstev. Věřili, že slovo není jen souhrn vibrací a zvuků, ale kombinace hlásek, samohlásek, frekvencí a zvuků, nesena dechem a energií, kterou tak vraceli zpět do koloběhu života.
Samotný tvar disků Bi je energetickým zářičem, který znají téměř všechny antické kultury. Dynamika kruhového tvaru s otvorem uprostřed umožňuje energii proudit v ose kolmé k disku – vyzařovaná energie má tvar kuželu světla z reflektoru. Pro zvýšení účinnosti je disk postaven ve stojanu kolmo k podlaze. Jejich účinek je samozřejmě umocněn barvou a kvalitou Jadeitu, či Nefritu, případně užitím jiného kamene.
Disk se symboly více pracuje s živými bytostmi, konkrétně na ně působí v emoční a psycho-energetické oblasti. Disk bez zdobení hlavně prozařuje oblast, na kterou je namířen.